Cvičení a stopa s Markétou a Brucem
Konečně to vyšlo a Markéta s Brucem dorazila za náma. Už od rána jsme se těšili na jejich společnost na naší cvičo-procházce.
Cesta na pole byla složitá, kluci museli bejt na vodítku, pokud jsme je chtěli udržet v použitelné kondičce. Na poli jsme si pak našli místečka, kam kluky přivážeme a půjdeme se připravovat na cvičení. Markéta hned na začátek nachystala stopu pro Bruce. Já sem s Atym šla nejdřív cvičit poslušnost. Atuša byl vzorný a krásně chodil u nohy. Bruce si stopu moc užil a možná proto byl pak rozdivočelí a nechtěl moc poslouchat na poslušnosti, proto strávil dost času uvázaný. Nakonec pochopil, že bez poslušnosti nebude následovat volno, ale zase uvázání. Zatímco se Markéta dohadovala s Brucem já s Atym jsme absolvovali naší stopu a musím říct, že mu to moc jde. Chvilku jsme kluky ještě trápili povelama, ale nakonec dostali volno a začali blbnout. Bruce vytáhl z mého batohu míčky a tak jsem jim je házela. Na hře s míčkama se ukázalo jak jsou kluci rozdílní. Aty se snaží míček dostat za každou cenu, nejradši by mi ho vyrval z ruky. Bruce po míčku tak nejde, spíš ho pase a čeká než ho hodím. Reakce na peška byla u kluků taky rozdílná, Atu reaguje podobně jako s míčkama. Bruce nepůjde na nehejbající věc. I přes rozdílné povahy si kluci rozumí a krásně si hrajou, ale o hračky se dělit nechtěj (teda spíš Aty se nechce dělit).
A nakonec ještě fotodokumentace náročného venčení ►