štěňátka
Včera odpoledne jsme se společně s Markétou a Brucem vydali za naší chovatelkou a spoustou štěňátek.
Po příjezdu na místo jsme naše kluky odložili do kotce, aby byli čerství a plni energie na cvičení, které nás čekalo. Zatímco kluci kňourali a dávali najevo svou nespokojenost s jejich umístěním, běhalo po zahradě patnáct štěňátek a jejich dvě maminky. Pum si našla kost, zalezla si do stínu a v poklidu si kost okusovala, protože věděla, že se o mimča nemusí bát. Hupy chodila kolem nás a cpala nám hlavu pod ruku, abychom ji podrbali za ouškem. Zatímco si užívala naše drbání, všechna štěňátka se k ní postupně přibatolila a začla se krmit. Hupy ani neprotestovala, že jich krmí patnáct, jen neustále vyžadovala naši pozornost. Občas se přišla pomazlit i Pum, hlavně když se rozdávalo něco dobrého k snědku.
Po té co proběhlo "krmení dravé zvěře" a šla se spokojená a napapaná miminka uložit ke spánku do různých zákoutí zahrady, nastal čas vytáhnout bobany z kotce a jít cvičit. Postupně jsme s Markétou přicházeli na to, že nás na cvičáku učí metodu neúčinkující na naše tvrdohlavce. Já mám u Atuši jedinou výhodu a tou je jeho žravost. Bruce není až takový žravec, tak to s ním bude o malinko složitější. Po neustálém opakování cvičení se oba kluci dost zlepšili, jen moje koleno se horšilo a horšilo. Když sme se s Atušou přetahovali o míček už jsem skoro řvala bolestí, ale přežila jsem to a Atu si boj o míč užíval. Nakonec nás ještě čekala ukázka hraní s peškem. Aty šel po pešíku dost ostře, ale musíme vypilovat zákusy. Ke konci přetahované jsem měla chuť upadnout a už se nehnout (kvůli té noze), ale to bych Atymu nemohla udělat a tak jsem bojovala do posledního dechu...
Nakonec čekala Atyho veselá odměna za všechno to cvičení. Oba kluky jsme vypustili na zahradu mezi rozespalá miminka. Bruce z toho byl trošku mimo a zlobil se, že si hladíme miminka a ne jeho, tak se rozštěkal. Mimča se dala na úprk a Aty běžel uklidňovat situaci. Naštěstí Bruce rychle ztichnul, jinak by ho asi Atuša "sejmul" za strašení štěňátek. Atu se ukázal jako zlatíčko a taková "mamina". Spokojeně ležel a nechal se štěňátky okusovat. Někteří průzkumníci se rozhodli, že by se po něm mohli i projít a taky jo, Aty se ani nehnul a miminka po něm horolezčila. Myslím, že kdyby chtěla, můžou s ním dělat cokoliv a Atys by držel, je to moje zlatíčko.
A nakonec ještě spousta fotek miminek a našeho cviční ►